Odstranění vlhkosti

Jak můžeme zastavit vzlínající vlhkost?

Termín sanace vlhkého zdiva je definován v normě ČSN P 73 0610.

Norma stanoví zásady pro navrhování, provádění, průzkum, kontrolu a údržbu sanačních systémů ve vlhkém cihelném, smíšeném a kamenném zdivu, jehož zvýšená vlhkost je vyvolána působením zemní vlhkosti, vody prosakující, srážkové, povrchové i kondenzované.

Termíny a definice

V této normě se používají termíny a definice podle ČSN P 73 0610 a dále platí tyto termíny a definice:

Metody mechanické: vkládání hydroizolačních materiálů do strojně nebo ručně proříznutého i probouraného zdiva, nebo strojní zarážení kovových desek do ložné spáry ve zděných konstrukcích
Metody chemické: vytváření chemické hydroizolační clony ve struktuře zdiva s utěsňujícími nebo vodoodpudivými vlastnostmi nebo s oběma těmito vlastnostmi v kombinaci
Sanační omítka: souvislá vrstva zatvrdlé malty na povrchu konstrukce s definovanou geometrií struktury, umožňující ukládání solí, s vysokou pórovitostí a propustností pro vodní páru a se značně sníženou kapilární vodivostí vlhkosti

Všeobecně

Sanace vlhkého zdiva zahrnuje systém hydroizolačních, vysušovacích a stavebních opatření. Tento systém se aplikuje na podzemním a nadzemním zdivu staveb, které bylo dlouhodobě namáháno zemní vlhkostí, srážkovou vodou prosakující do zeminy kolem objektů, vodou stékající po terénu a odstřikující od jeho povrchu i vodou kondenzující z vlhkého vzduchu, a které má v důsledku toho zvýšenou nebo vysokou vlhkost, popř. je poškozeno korozí; na povrchu i ve struktuře jsou zpravidla deponovány hygroskopické soli a na povrchu dochází k tvorbě plísní, řas a mechů; sanace vlhkého zdiva se realizují na objektech, na kterých ochrana konstrukcí proti vodě již neplní svoji funkci nebo na nichž nebyla v minulosti provedena vůbec (památkové stavby nebo starší objekty), popř. na objektech zasažených povodněmi.

Cílem sanace vlhkého zdiva je dosažení výrazného a trvalého snížení obsahu vlhkosti v podzemním i nadzemním zdivu staveb i souvisejících konstrukcích a vytvoření podmínek pro dosažení požadovaných tepelně-izolačních vlastností stavebních konstrukcí i požadované vlhkosti vzduchu v interiérech budov se sanovanými zdmi a podlahami.

Sanace vlhkého zdiva se zpravidla provádí kombinací přímých i nepřímých hydroizolačních metod (principů) a doplňkových technických opatření v podobě komplexního sanačního systému.

Přímé metody sanace vlhkého zdiva, bránící šíření vlhkosti konstrukcí, vnikání vlhkosti do konstrukcí nebo vnitřního prostředí, popř. bránící uniku vlhkosti z konstrukcí:

Vkládané hydroizolace do strojně nebo ručně proříznuté spáry nebo do probouraných otvorů ve zdivu, zatloukané profilované nekorodující plechy.
Infuzní a tlakové napouštění zdiva chemickými prostředky.

Komplexní sanační systém má u jednotlivých objektů výrazně individuální charakter. Jeho návrh vychází z konkrétního hydrofyzikálního namáhání podzemních i přízemních částí objektu, z technických vlastností použitých materiálů a konstrukcí, zejména míry jejich vlhkosti, obsahu solí i stupni degradace, z inženýrsko-geologických poměrů stavby, prostorového uspořádání konstrukcí, okolních budov i terénu, požadovaných vlhkostních parametrů konstrukcí i vnitřního prostředí po sanaci objektu v závislosti na zamýšleném využívání prostor i přípustných nebo v úvahu přicházejících metod sanace a dalších faktorů.

Metody mechanické

Dodatečně vkládané a zarážené hydroizolace ve zdivu: jedná se o hydroizolace vložené do ručně nebo strojně proříznutého, probouraného zdiva (desky z tuhého plastu, fólie, sklolaminát, asfaltové pásy s vložkou ze skleněné tkaniny nebo polyesterové rohože, popř. s kovovou nebo plastovou vložkou), nebo zarážené (zatlučené) profilované desky z korozivzdorné oceli do ložné spáry ve zdivu; po vložení hydroizolace se proříznutá spára zabezpečí proti sednutí zdiva klíny a zainjektuje cementovou maltou, popř. dozdí plnými cihlami.

Strojní způsoby prořezávání a probourávání zdiva:

Prořezávání cihelného zdiva v ložné spáře a ve svislém směru elektrickou řetězovou pilou s pojezdem nebo pilou stejného druhu pro ruční použití.
Prořezávání smíšeného a kamenného zdiva ocelovým lanem s diamantovými segmenty (lanová pila).

Ruční prořezávání a probourávání zdiva: při ručním prořezávání zdiva se používají různé druhy pil; vkládání hydroizolace a zajišťování spáry proti sednutí se provádí obdobným způsobem jako u způsobu strojního; při ručním probourávání se v cihelném zdivu probourávají otvory na výšku alespoň dvou vrstev cihel; ve zdivu kamenném a smíšeném bývá jejich výška větší.

Hydroizolace zarážené (zatloukané): jedná se o strojní, hlavně pneumatické zatloukání (zarážení) profilovaných desek z korozivzdorné oceli do ložné spáry v cihelném zdivu.

Metody chemické

Použitelnost způsobu vytváření chemické hydroizolace ve struktuře zděných konstrukcí infuzní metodou i tlakovou injektáží a za použití všech druhů chemických prostředků je na každém objektu nebo jeho části určována technickým stavem zdiva a možnostmi provádění vrtů do zdiva (vrtání zdiva elektrickými vrtacími kladivy, pneumatickými rotačně příklepovými kladivy). Vrty do zdiva se provádějí podle možnosti stavby z jedné nebo z obou stran konstrukce; v praxi se jen z jednoho líce dělají do tloušťek zdí maximálně 1 m, při tloušťkách větších se doporučuje provádět je proti sobě z obou stran.

Další podmínky, které je z technického a technologického hlediska při infuzním i tlakovém způsobu napouštění zdiva vždy třeba respektovat, jsou:

Druhy infuzních a injektážních materiálů ve vztahu k jejich složení, k možnostem aplikace a k vlastnostem z nich vytvořené příčné hydroizolace ve zdivu.
Geometrie vrtů ve zdivu, tj. počet a vzdálenost vrtů vedle sebe (v případě provádění vrtů ve svislém směru i nad sebou), jejich průměr, délka a sklon ve zdivu.
Schopnost proniknutí prostředků do různých materiálových struktur a jejich normativní spotřeba na plošnou nebo délkovou jednotku zdiva.
Stabilita prostředků co do vytvoření chemické clony ve zdivu.
Stabilita, účinnost a životnost chemické clony ve zdivu ve vztahu k intenzitě a ke způsobu vlhkostního namáhání.
Chemické složení prostředků ve vztahu ke korozi stavebních materiálů a malt;
Způsoby aplikace prostředků (používané samostatně nebo ve vzájemné kombinaci).
Ochrana pracovního a okolního prostředí před případnými škodlivými účinky použitých druhů materiálů a pracovních technologií.

Metody doplňkové nepřímé

Sanační omítkový systém

V podmínkách vlhkostně silně namáhaných konstrukcí staveb se používají v kombinaci s příčnými hydroizolacemi, chemickými clonami ve zdivu, s elektroosmotickými instalacemi, se vzduchoizolačními systémy a s některými nepřímými způsoby sanace vlhkého zdiva.

Sanační omítky, jako doplňkové sanační opatření, samy o sobě zdroje vlhnutí neodstraňují a zdivo nevysušují. Povrch sanované stavby vhodně upravují jen dočasně.

Sanační malty se připravují se zřetelem na technickou vhodnost jejich použití na stavbách pro jednotlivé vrstvy sanačního omítkového systému jako vápenné, vápenocementové a cementové; často obsahují ještě příměsi expandovaných vylehčujících látek (perlit, pemza, polystyren atd.). Ze sanačních malt provedené omítkové systémy jsou technicky vhodné pro vlhké zdivo, neboť jejich strukturou viditelně nevzlíná voda a na jejich povrchu nedochází po určitou dobu k tvorbě výkvětů solí.

Malty pro sanační omítky se vyrábějí průmyslově jako suché maltové směsi (SMS), častá je ale jejich příprava přímo na stavbě přidáním modifikační přísady do míchačky při výrobě maltové směsi; při tomto způsobu se však musí přesně odměřené množství přísady přidávat vždy jen do malty definovaného složení, přednostně do SMS.

Sanace následků biokoroze materiálů

Sanace následků biokoroze povrchů a struktur stavebních materiálů a konstrukcí a prevence proti tomuto druhu napadení se provádí použitím speciálních chemických prostředků, stavebními zásahy a úpravami (hydroizolace, větrací systémy, dodatečné zateplení) a opalováním povrchů konstrukcí přímým plamenem.

Průzkumy staveb pro sanace vlhkého zdiva

Průzkumy staveb jsou technickým podkladem pro návrh komplexního sanačního zákroku na objektu.

Průzkum staveb obsahuje:

Posouzení technického stavu konstrukcí objektu z hlediska mechanické odolnosti a stability celé stavby nebo těch jejich částí, na kterých se sanace vlhkého zdiva provádí.
Průzkum podzemního a nadzemního zdiva objektu na vlhkost a na druh a obsah solí tvořících výkvěty.
Chemickou analýzu případné podzemní vody, vyskytující se v kontaktu se základy stavby.
Posouzení inženýrsko-geologických a hydrogeologických poměrů objektu a jeho blízkého okolí a posouzení základových poměrů stavby ve vztahu k uvažovanému sanačnímu zásahu.

Součástí vlhkostního průzkumu staveb je často i měření relativní vlhkosti vzduchu v místnostech a prostorách objektů a měření povrchové teploty podzemních i nadzemních zdí. Tato měření se provádí pro rozhodnutí o ochraně zdiva proti vodě kondenzované (větrání a vytápění objektů, dodatečná tepelná izolace stěn).

​Odstranění vlhkosti