​Průzkum zdiva

Průzkum vlhkosti zdiva

Vlastní průzkum se provádí destruktivním nebo nedestruktivním způsobem.

Při destruktivním průzkumu se ze zdiva v různých místech, v různých výškách a hloubkách a ze strany vnějších a vnitřních líců nadzemních a podzemních stěn odebírají z hloubek 100 mm až 150 mm pod povrchem vzorky stavebních materiálů (cihly, přírodní kámen, zdicí malta, popř. beton a směsné vzorky těchto stavebních materiálů); vzorky se z konstrukcí odebírají za použití elektrického vrtacího kladiva a sekáče; pro zjištění ozložení vlhkosti a její maximální výšky ve zdivu nad terénem a podlahou se vzorky zpravidla odebírají ve svislých profilech v určitých výškách nad sebou.

Pro posuzování vlhkosti zdiva ve zvolené hloubce pod jeho lícem se z této úrovně odebírají jen stejné druhy materiálů (malta pro zdění, prvky zdiva, směsné vzorky těchto materiálů). Z vnitřních a z vnějších omítek se vzorky na obsahy vlhkosti (a také pro zjištění obsahu solí tvořících výkvěty) odebírají hlavně pro informaci o druzích a vlastnostech použitých zatvrdlých malt. Vlhkost v odebraných vzorcích materiálů se zjišťuje laboratorně hmotnostní metodou, tj. vážením týchž vlhkých a týchž vysušených vzorků. Dostatečně přesná je i destruktivní metoda karbidová, která umožňuje operativní zjišťování obsahů vlhkosti v odebraných vzorcích zdiva přímo na stavbě.

Nedestruktivní průzkum vlhkosti zdiva, ale hlavně omítek a betonových mazanin a potěrů, se provádí za použití elektrických měřicích přístrojů; přednostně se přitom použijí přístroje na principu měření elektrické kapacity (zjištěné výsledky nejsou ovlivňovány vodivými elektrolyty ve zdivu); nákladnější způsoby zjišťování rozsahu a míry vlhkosti zdí jsou metody radiometrické, neutronografické a za použití termovize.

Místa odběrů vzorků ze zdiva, popř. svislé profily na zkušebních plochách, se umísťují do těch míst staveb, kde jsou projevy vlhnutí buď zřetelné (rozrušené a vlhké omítky se sníženou přídržností k podkladu, znaky tvorby výkvětů solí, jako jsou povrchové výkvěty, barevné mapy a skvrny na omítkách a na zdivu nebo znaky růstu mikroorganismů, jako jsou řasy, mechy, plísně aj.), nebo do těch míst konstrukcí, která jsou z hlediska vlhkostního namáhání typická.

Průzkum salinity zdiva

Průzkum zdiva pro zjištění druhů a množství solí tvořících výkvěty (především sírany, chloridy a dusičnany) se provádí destruktivním způsobem odběrem vzorků zdicí malty i zdicích prvků z různých míst a hloubek pod povrchem konstrukce (přednostně se odebírají vzorky zdící malty z ložných a styčných spár, z hloubky do 20 mm pod lícem zdí); vzorky se zpravidla odebírají ve svislém profilu nad sebou; jejich počet bývá přitom nižší, než je tomu v případě vzorků na obsah vlhkosti (minimálně by se ale měly nad sebou odebrat alespoň dva vzorky); profily pro odběr vzorků se zpravidla umisťují hlavně do těch stěn, kde se odebírají vzorky na obsahy vlhkosti a do míst se zřetelnými výskyty výkvětů solí; vzorky pro analýzu solí je možno použít i pro stanovení pH faktoru jejich vodného výluhu.

Pro objektivní analýzu se používají metody hmotnostní, titrační (argentometrie, merkurimetrie nebo metoda elektrochemická za použití iontově selektivní elektrody), chromatografie, spektrometrie.

Pokud je zdivo zasoleno tak, že se na jeho povrchu vyskytují také souvislé povrchové výkvěty, provádí se ještě analýza pevných solí a popř. i jejich informativní mineralogické hodnocení.

Podmínky pro užívání sanačního systému

Uživatelé objektů musí být po sanaci vlhkého zdiva prokazatelně seznámeni se zákazem jakéhokoliv svévolného zásahu do sanačního systému.

Na objektech a v jeho blízkém okolí nesmí být prováděny takové stavební práce, které by nepříznivě ovlivnily původní vlhkostní podmínky zdiva a základové půdy.

Ošetřování a údržba sanačního systému se provádí v intervalu 5 až 10 roků; tyto práce zahrnují zejména:

• Místní opravy sanačního systému, vyvolané zejména mechanickým poškozením.
• Provádění povrchových úprav omítek a zdiva, např. po jejich omytí, popř. při dalších požadavcích na vzhled a funkci povrchu.